Samotka

Dostala jsem povolenku           ke vstupu do tvé samotky         na pár chvil     - máš tu zimu        a trochu smrádek –     není ti smutno?     Proč na mě křičíš     mlčením?    

Mám odejít?

Odpusť, nechtěla jsem se vetřít

do Tvé samoty,

do Tvého života,

který je tak neprodyšně uspořádán

do zákonů logiky,

v nichž se občas nedá dýchat.

Jdu pryč,

abych s sebou odtáhla i výčitky,

které se povalují na dně Tvého strachu,

co když touha

převládne nad rozumem.

Víš, já životu příliš nerozumím,

je to nesourodá skládačka,

kterou odevzdávám Bohu

ve své samotce,

kam jsem se opět ukryla

před tímto světem, který mi tak uniká.

Ale mám tu všechen svůj strach přiznaný – v kytkách, v slzách, mlčení, ve svém hysterickém smíchu.

Už umím být sama,

přikryta Božím pohledem

ve své odhalenosti.

15.4.2020